
Pro určení směru otevírání otočných (klasických) dveří se používá označení pravé či levé. Jak je rozlišit? Podívejte se na dveře tak, abyste viděli závěsy („panty“). Dle strany, na kterou se křídlo otvírá, se nazývá i orientace na pravé či levé dveře. Změnit orientaci stávajících dveří lze pouze se současnou změnou zárubně.
Dveřním kováním se nazývají souhrnně všechny kovové prvky, kterými jsou dveře osazeny – typicky se jedná o závěsy, zamykací mechanismus a kliku.
Závěsy slouží k uchycení dveří do zárubně a jejich otáčení. Mohou být skryté nebo viditelné.
Po vzhledu dveřního křídla je na dveřích to nejnápadnější, čeho si všimneme. Než se pro některou kliku rozhodnete, dobře si ji vyzkoušejte. Tvar by měl umožňovat pohodlné ovládání, vzhled by měl ladit s dveřmi i celkovým pojetím interiéru.
Rozeta je součást kování. Kryje klíčovou dírku (některé druhy kování nemají rozetu ale tzv. štítek – ten je větší a spojuje a kryje nejen klíčovou dírku ale i otvor okolo kliky). Rozeta okolo klíčové dírky může být i bezpečnostní (na vchodových dveřích) z tvrdého kovu odolná proti odvrtání.
Zárubeň (hovorově „futra“) je konstrukce pevně spojená s ostěním. Umožňuje správné doléhání dveří, umístění těsnění a jejich závěs. Druh se liší dle typu dveří, možností okolní konstrukce a požadovaného architektonického detailu. Mimo klasických existují zárubně tzv. bezfalcové, zárubně pro reversní dveře, zárubně pro dveře zásuvné, skryté zárubně apod.
Obecně je pojem práh používán pro konstrukci, která vyplňuje prostor pod dveřmi. Interiérové dveře dnes klasický práh nemívají. Mimo klasického způsobu („prkno mezi zárubní“) existuje i tzv. „padací práh“. Mezi zárubněmi se neplete žádná vystupující konstrukce, těsnění se vysouvá z dveřního křídla. Toto gumové těsnění vyplní mezeru pod dveřmi, jakmile křídlo zavřeme.
Ostěním se nazývá zděná či sádrokartonová konstrukce okolo otvoru, kam bude vsazována zárubeň. Vrchní část ostění se častěji nazývá nadpraží.